​

 

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami a ještě kousek dál...

kde se vzala tu se vzala, pod Lysou horou, malá vesnička tu stála.

A jaké má jméno tato horská krasavice? To přece všichni ví, jmenuje se Ostravice.

 

Jednou udeřila na celý svět taková divná nemoc, kdekdo se ji tenkrát bál.

Spoustě lidem vzala práci. I nám vzala naši uměleckou činnost – na ledě muzikál. 

V domnění, že bude to jen na chvilku, odjel jsem na chatu v Ostravici a vzal s sebou svou rodinku.

 

Jenže čas se vlekl a nikdo nevěděl co bude dál.

 A tak jsme si ty dlouhé dny občas zpestřili gurmánskými večery.  

Já uvařil nějakou tu excelentní mňamku pro nás a naše hosty,

 a oni zase přinesli napečené sladké skvosty.

 

Tak šel den po dni a my se s úsměvem shodli, že nebylo by na škodu, otevřít si hospodu.

Smáli jsme se tomu nápadu, my a hospodu? Vždyť jsme přece z jiného oboru.

 

Jenže jednoho dne Železniční správa ve známost dala,

 že na volnou místnost v nádražní budově vyhlašuje soutěž veřejnou a ten kdo ji vyhraje,

 smlouvu o pronájmu s ním uzavřou. 

 

Já nemeškal a namočil hned husí brk ve starém kalamáři a můj nápad popsal ve scénáři. 

...Tu obyčejnou místnost proměníme v pohádkovou kuchyňku, 

kde vařit, péct a smažit se bude každou chvilinku.

Všechny ty pochutiny připravované s láskou a úsměvem, 

pak budou se ve Vagonku podávat, a tím budeme lidem radost rozdávat.

  A stát by měl Fajny Vagonek na ostravickém nádraží,

tam kde všichni turisté jdoucí do hor do sebe denně naráží... 

 

A ejhle, osud tomu přál a já dostal záhy odpověď: „Tu soutěž... jste vyhrál!“

 

Co dělo se pak, o tom nebudu raději psát, ale vězte, že není jednoduché v této době začít podnikat.

Ale vše skončilo Happy endem, jak ve filmu v Americe,

 Fajny Vagonek od července 2021 stojí u Nádraží Ostravice.

 

Protože vařím již spoustu let a rád, tak z Jindřicha Šimka, autora a režiséra uměleckých děl, 

stal se na jistý čas -  Šéfkuchař.

Má žena Radka Kovaříková, mistryně světa v krasobruslení a producentka, 

 stará se o chod společnosti, aby bylo všeho dosti a byli spokojeni naši hosti.

 A když najde chvilinku, obsluhuje ráda s naší dcerou Klárkou

 v okénku Fajneho Vagonku.

 

Tímto by mohl být náš příběh u konce... jenže není.

Po letních měsících se spousta věcí mění. 

 

Přichází podzim, slunce střídá vítr, déšť, pak první sníh a mráz,

a je tady zima, tak už to přece v Beskydech bývá.

 

A co Fajny Vagonek? Zavřete ho? Nebude to škoda? Znělo ze všech stran.

S úsměvem jsem odpovídal...na zimu vám postavíme stan.

 

No a protože v nádražní budově je plno, máme tam kuchyň, je tam Tabák a za ním Pekárna,

naše rozhodnutí bylo snadné – vedle Fajneho Vagonku bude stát Fajna Čekarna.

 

Tam v teploučku u kamen si můžete složit své kosti a vězte,

 že dobré nálady, pití a jídla bude vždycky dosti.

 

To vše děláme pro vás - naše milé hosty!

 

Jindřich Šimek